Pokušení mladého pomocného biskupa Izaiáše
Běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení!
„Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.“ (Mt 18,7)
„Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jn 8,32)
Nuže, poznejme skutečnou pravdu!
Církevní dům v Mostě. Monastýr ve Vilémově. Pokušení vidiny moci a majetku?
Zamysleme se nad skutečností kdo obývá již několik let církevní dům v Mostě získaný způsobem navozující dojem podvodného jednání. Biskup Izaiáš (občanským jménem Igor Slaninka) získal pokoutně 8.7.2011 od s hanbou odcházejícího metropolity českých zemí a Slovenska Kryštofa věcné břemeno na tento církevní dům (viz příloha č. 1.).
Problém nastává v tom, že tento majetek nebyl osobním majetkem vladyky Kryštofa, ale majetkem církve a toto břemeno nebylo napsáno na církevní osobu, ale na fyzickou osobu Igora Slaninky, dnes pomocného biskupa Izaiáše, který tento církevní majetek dodnes užívá pro svou osobní potřebu. Na nesčetné výzvy odmítá tento církevní dům předat právoplatnému majiteli Pravoslavné církevní obci v Mostě do jejího užívání, aby se tam mohly konat pod vedením právoplatného pastýře bohoslužby v rámci této církevní obce.
Při návštěvě pracovníků Pražské eparchie a představitelů pravoslavné církevní obce v Mostě s cílem pokojně se dohodnout, byli tito hrubě uráženi vulgárními nadávkami a dokonce jim ze strany vladyky Izaiáše a jeho spolupracovníků bylo vyhrožováno.
V žádném případě zde neobstojí tvrzení vladyky Izaiáše, že se jedná o „arcibiskupský palác Olomoucko-brněnské eparchie“. Jedná se jednoznačně o majetek církevní obce v Mostě a o jeho svévolné užívání. Vladyka Izaiáš ani na základě oficiální výzvy k vystěhování odmítl církevní dům opustit a dle dokumentů získaných na Eparchiálním úřadu v Praze se tam od data 12.7.2014 neoprávněně zdržuje. Neexistuje žádný důvod, aby Olomoucko-brněnská eparchie měla v užívání „arcibiskupský palác“ v jiné eparchii. Na tento způsob jednání vladyky Izaiáše je možné také pohlížet jako na hrubý zásah a vměšování se do vnitřních záležitostí Pražské pravoslavné eparchie a jeho amorální postoj vůči sesterské eparchii je možno chápat jako egoistický, nedůstojný a ryze kořistnický.
Má biskup šumperský spravovat své kanonické území na Moravě ? Ano. A nyní se ptejme, co tedy biskup Izaiáš pohledává v Mostě?
Řada dobrosrdečných věřících má jistě obavy, že asi nemá kde spát. Tak na tomto místě musíme tyto obavy rozptýlit. Vladyka Izaiáš má kromě chrámu se zázemím v Šumperku k dispozici také rezidenci Olomoucko-brněnské eparchie, církevní dům v Brně, monastýr ve Vilémově a postupně na sebe jako statutára převádí majetky v mnoha církevních obcí na Moravě, čímž tyto majetky také spravuje (viz přílohy 2.-5.).
Člověk by se mohl domnívat, že tento „skromný“ vladyka má již pod kontrolou dostatek církevního majetku a mohl by se již uspokojit. Nikoliv. Jeho pozornosti neunikla spořádaná, funkční a bohatá farnost v Brně pod vedením oblíbeného otce Fejsaka. Tento duchovní pastýř zde působí řadu let, žije svou farností a za tuto dýchá. Všichni brněnští věřící mají z těchto úspěchů radost a těší se hojnosti tohoto Božího stánku.
Na konci roku 2020 bylo otci Fejsakovi doručeno rozhodnutí vladyky Izaiáše, že tuto bezproblémovou, Bohem milovanou farnost musí předat do správy jemu, mladému vladykovi Izaiášovi. Farnost však nešla převzít tímto autoritativním způsobem, a tak se pokusil vladyka Izaiáš získat tuto významnou farnost intrikami.
Vladyka Izaiáš falešně osočil otce Fejsaka z údajného pokusu o převod farnosti v Brně pod Pražskou eparchii. Na tomto se měli údajně domluvit s arcibiskupem pražským Michalem, kterého taktéž tímto způsobem pomluvil. Pouze naivní člověk by mohl uvěřit této lži. Je nad slunce jasné, že bez schválení eparchiálních rad není převod církevního majetku možný. Tyto úkony nikdy neprojednávala eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie ani eparchiální rada Pražské eparchie. Pro koho tedy byla tato lež určena? Komu posloužila? Kdo z ní mohl mít prospěch? Otec Fejsak a vladyka Michal? Nikoliv.
Velmi podezřelý byl také pokus o převod monastýru ve Vilémově na občanský spolek, který si založil vladyka Izaiáš s cizím státním příslušníkem Dr. Konstantinosem Kardamikisem pod názvem „Posvátný Patriarší Stavropigiální Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice“ z.s.. V době převodu byl vladyka Izaiáš statutárem tohoto monastýru a bez souhlasu eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie, bez souhlasu vladyky Michala, ale především bez souhlasu Posvátného synodu do jehož kompetence podle Ústavy pravoslavné církve patří zřízení zastoupení jiné pravoslavné církve na svém kanonickém území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
Nelze si v dokumentech z ustavující schůze spolku nevšimnout, že vladyka Izaiáš je současně statutárem monastýru ve Vilémově i místopředsedou zapsaného spolku, na který se měl majetek převést. Konstantinopolský patriarchát si byl bezúplatným nabytím tohoto majetku natolik jist, že již vydal Patriarší a synodní tomos k nabytému majetku aniž se dočkal registrace převodu na katastrálním úřadě. Co vladyku Izaiáše vedlo k tomuto kroku si může každý domyslet sám. (Viz příloha 6-9 – výpis spolku a jeho zakládající dokumenty).
Jistě by se tak stalo a tento majetek církve by byl z církve prakticky s jistotou vyveden, pokud by převodu na soukromý občanský spolek (zapsaný ne podle zákona o církvích a náboženských organizacích, ale podle občanského zákoníku ČR) kategoricky nezabránil arcibiskup pražský a českých zemí Michal svým aktivním přístupem a dopisy na předmětné katastrální úřady.
O charakteru člověka hovoří jeho vnitřní morální kvality, chování, vystupování a jednání na veřejnosti. Je na zamyšlenou, zda je pro mladého pomocného biskupa vhodné, aby užíval výhradně luxusní vozidla například Bentley či Mercedes nejvyšší kategorie, když jeho přímý nadřízený vladyka Simeon je odkázán na pomoc jiných lidí.
K výše uvedenému je nutno položit si otázku: „Kde je a co dělá eparchiální biskup a statutár Olomoucko-brněnské eparchie, který má tuto eparchii spravovat? Schvaluje tuto činnost? Ví o tom, co se u něj v eparchii děje?
Realita je bohužel moc smutná. Vladyka Izaiáš si od stařičkého biskupa vynutil podepsání plné moci a nyní ho drží pod kontrolou jeho dcery, které za jeho „držení“ v klidu a od návštěv platí měsíčně vysokou finanční částku, jak sám vladyka Izaiáš řekl svému šokovanému příteli v dobrém rozpoložení.
To, že vladyka Simeon není schopen a dnes již vlastně neřídí svou eparchii se přesvědčil i otec Fejsak, kterého pomocný biskup Izaiáš odstranil z funkce správce farnosti v Brně na základě výše uvedené vykonstruované pomluvy. Vladyka Simeon toto rozhodnutí zrušil a otce Fejsaka na základě jeho prohlášení znovu to této funkce uvedl, aby ho pak ve výsledku pomocný biskup Izaiáš této funkce opět zbavil.
A co tedy dělá arcibiskup Olomoucko-brněnský, statutár a správce této eparchie vladyka Simeon v dnešních dnech? Před několika týdny byl „odložen“ do Domova pro seniory na Praze 13. Rodina s vědomím vladyky Izaiáše tuto skutečnost skrývají, neříkají nám pravdu a dokonce mu zakázali, aby s kýmkoliv „nepohodlným“ komunikoval a nikoho takového k němu na návštěvu nepustí. Komu vyhovuje tato situace?
Závěrem je nutno konstatovat, že bez zásahu vladyky Michala by pravoslavná církev přišla o monastýr ve Vilémově na Moravě a možná i další majetky, které by mohly být statutárem, jak se dnes vladyka Izaiáš prezentuje, vyvedeny. Vždyť do dnešního dne vladyka Michal na vladykovi Izaiášovi požaduje vydání církevního domu a jeho předání zpět do správy církevní obce v Mostě.
Za této konstelace je absolutně amorální nejvyššímu statutárovi Pravoslavné církve v českých zemích vladykovi Michalovi zazlívat, že na základě nemohoucnosti váženého stařičkého arcibiskupa Simeona, kterého zcela ovládl ambiciózní vladyka Izaiáš, chce situaci na Moravě stabilizovat a zabránit dalším možným podloudným jednáním biskupa Izaiáše a jeho přisluhovačů v jeho pokušení – nekonečné touze po moci, slávě a majetku.
Příloha č.1 – PCO MOST- zřízení věcného břemene
Příloha č.2 – PCO v Brně
Příloha č.3 – PCO v Olomouci
Příloha č.4 – PCO v Prostějově
Příloha č.5 – Pravoslavný monastýr sv. mučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce
Příloha č.6 – Ustavující zápis
Příloha č.7 – Stanovy
Stanovy
Příloha č. 8 – Výpis spolkového rejstříku, kde je uvedeno sídlo Posvátného Patriaršího Stavropigiálního Monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice, z.s. na adrese monastýru ve Vilémově
Na kanonickém území Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku byla vladykou Izaiášem a zřízena struktura „pod duchovním vedením konstantinopolského patriarchátu“ a to pravděpodobně bez vědomí vladyky Simeona ale jistě bez projednání a doporučení eparchiální radou Olomoucko-brněnské eparchie, projednání metropolitní radou pravoslavné církve v českých zemích pod vedením vladyky Michala a především bez projednání a schválení Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, který jako nejvyšší orgán naší církve má tyto mezinárodní otázky na doporučení rad v kompetenci.
Příloha č. 9 – PATRIARŠÍ A SYNODNÍ TOMOS k monastýru ve Vilémově, který vydal Konstantinopolský patriarchát v Turecku jako prohlášení o svém majetku, tedy, že monastýr ve Vilémově tímto tomosem již patří pod Konstantinopolský patriarchát!
Tento dokument byl vydán i přes to, že Konstantinopolský patriarchát, především ale vladyka Izaiáš i vladyka Simeon jako statutár znají Ústavu pravoslavné církve a jsou si dobře vědomi, že zřízení tohoto spolku na adrese majetku Pravoslavné církve nebylo projednáno a doporučena eparchiální radou Olomoucko-brněnské eparchie, nebylo projednáno metropolitní radou Pravoslavné církve v českých zemích pod vedením vladyky Michala a především bez projednání a schválení Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, který jako nejvyšší orgán naší církve má tyto mezinárodní otázky na doporučení rad v kompetenci.
Alexander Rosen
